Turkish Airlines

Vzhledem k tomu, že už jsem pár let zpátky v roce 2018 s Turkish Airlines letěl z Prahy přes Istanbul, tehdy ještě Ataturkovo letiště, letěl, tušil jsem co čekat. Nicméně to co přišlo, bylo nad moje očekávání.

Mám už něco nalítáno, něco málo přes 100 letů a měl jsem možnost vyzkoušet všelijaké aerolinky. Od těch lowcost jako je třeba Ryanair, přes ty méně známé jako je třeba Gulf Air až po ty špičkové, jako je například Emirates. Samozřejmě žádný let, nebude stejný a tak někdo může mít úplně jinou zkušenost na stejné lince, než já. Tato recenze tak může sloužit obrázek pro namátkový test toho, jak to vypadalo, když jsem letěl zrovna já. Nutno říct, že za tuto recenzi, nejsem nijak placený.

Před odletem

Letenky jsem nekupoval přímo přes Turkish, ale přes GOTOGATE v systému Amadeus z Prahy do Dubaje a zpátky, přes Istanbul v Dubnu 2023 na období Dubai Airshow, za krásných 8000 Kč. To je asi o 2 tis dražší než je cena se Smartwings, ale o 6 tis. Levnější než je cena s Emirates. Na výběr taky byla možnost letět se Swiss za asi 10 tis. Stejně tak pak s Lufthansou nebo Austrian. Všechny tyto možnosti jsem pro tentokrát hodil do koše a sáhl po Turkish, protože mě zajímal jejich produkt na medium-haul letu.

V ceně bylo zahrnuto jedno zavazadlo do 23 KG, jedno příruční zavazadlo a personal item, což je v dnešní době poměrně nadstandartní, vezmeme-li v potaz, že Lufthansa vás pustí pouze s příručním zavazadlem a to odbavené si musíte zaplatit. Je pak ovšem otázkou, zda-li tato nová praktika nehýbe např. S cenou letenek do New Yorku, které se dnes dají koupit s již zmíněnými aerolinkami pod 10. tis. Třeba by obětované zavazadlo umožnilo shodit cenu letenek na podobné částky vč. Sezóny a do Dubaje bychom tak mohli lítat častěji. Nicméně na tyhle praktiky je tu pak Wizzair se svými letenkami do Abu Dhabí za 1600 Kč…

Velkolepý pocit, že je k dispozici zavazadlo v ceně vystřídal kyselý pocit, protože výběr sedadla online je za příplatek. Pochopil bych, kdyby cena byla v rámci pár desítek korun, jako je tomu třeba u Pegasusu, nicméně ceny za jeden segment, se pohybovaly okolo 800 kč. To je potrženo sečteno za 4 segmenty 2400 Kč. Kdo si chce sedadlo vybrat, musí být brzy na check-in a nebo v letadle vyhlížet co zrovna nebude obsazené. Já měl to štěstí a na letišti v Praze nás odbavovala moc šikovná slečna, která zajistila pro dva lidi sezení u okna na nouzovém východě.

Na letišti

Jak jsem již zmínil, potkali jsme na check-inu moc milou slečnu, což potvrhuje celý experience s Turkish Airlines, který si zakládá na co nejlepším servisu. A jde to poznat už na zemi. Přeskočíme-li salónek, který jsme měli díky Premium Mastercard zdarma (ne jako u Bangkok air, kde mají na salónek nárok všichni) dostáváme se do bodu nástupu. Ten byl malinko chaotický a to z jednoho prostého důvodu – na letišti Praha jsou některé gaty spojené a zrovna tam kde se boardoval tento let, byl ten spojený A7, A6 (tuším). No a my boardovali z jednoho do Istanbulu a vedle nás přistavily Pegasus, který letěl taky do Istanbulu jen na jiné letiště. Samozřejmě tohle není něco, za co bych chtěl aerolince ubírat body, ale bylo by dobré, aby to alespoň nějak pozemní personál organizoval. Chyběly jakékoliv prvky řady, všichni pasažéři se slévaly do jedné a tak bylo kouzlo, že všichni nastoupili do správného letadla. Další poznámkou je, že ikdyž bylo zpoždění, letiště nás nijak neinformovalo, byť bylo krátké. Věřím tomu, že krátká informace by neuškodila.

V letadle

V letadle nás uvítal moc milý personál a už od nástupu panovala velice dobrá nálada. Tato dobrá nálada však byla prolínána neuvěřitelným vedrem, které bylo způsobené vypnutou klimatizací. Ano, venku bylo asi 8 stupňů, ale netřeba topit na 30. Další věc co mě malinko zamrzela, že ikdyž už jsme byli nastoupení, zazněla kouzelná věta “boarding completed”, tak se dlouho nic nedělo, protože jsme čekali na slot. Opět je to něco, za co posádka nemůže, ale bylo by fajn o tom minimálně informovat. Poté co jsme vzlétli se asi po půl hodině letu začalo rozdávat jídlo, a zde opravdu Turkish Airlines exceluje. Bylo nám podáno kuřecí maso se smetanovou kaší, salát ve stylu tzatziki, čokoládová pěna a rozpečená houstička s máslem. Věřím, že na takovém jídle si musel pochutnat opravdu každý. Na výběr k pití byly jak nealkoholické, tak alkoholické nápoje. Stevardi neměli problém poskytnout jídla i pití víc tomu, kdo si řekl a že letadlo bylo opravdu plné. S personálem jsem tedy neměl nejmenší problém, byl jsem více než spokojen, je vidět, že Turkish Airlines svůj personál trénuje dobře. Příjemně mě překvapilo i, že Turkish Airlines poskytují i kovové příbory pro economy, což v době, kdy na letu s lufthansou dostanete jednu čokoládku a vodu, je fakt masakr.

Co mě ale zamrzelo byl stav letadla resp. Sedaček. Ty byly rozbité, vymačkané a prakticky jediné na co se dalo dívat byla smyčka kudy letíme. Ta byla pro všechny stejná bez možnosti jakkoliv customizovat pohled. Stejně bídně na tom byly i sluchátka. Ty fungovaly jen pod určitým úhlem s velice nekvalitním zvukem. Prostor na nohy pro někoho kdo má 185 cm byl malý, nicméně vydržitelný. Sedačka byla pohodlná, zklápěcí, s možností nastavení opěrky na hlavu, s držákem na kabát no a to je vše. Každé sedadlo mělo nad sebou standardně světlo a větráček. No a jen pro vaše zařazení, tak jsme letěli 12 let starou A321. Letadlo bylo udržované, voňavé, čisté, absolutně bez problému.

Let z Prahy do Istanbulu byl plný tak na 98%. Let trval díky jet streamu asi hodinu a půl z Prahy k Istanbulu a pak hodinu kroužení okolo Istanbulu + pojíždění.

Na letišti v Istanbulu

Jak jsem již zmínil měl jsem možnost vyzkoušet starý Ataturk a tak jsem čekal co nabídne nové letiště v Istanbulu. Poté co jsme přistáli nás čekala okružní jízda pod drahami, protože křížení je tu příliš nebezpečné. Celá doba pojíždění trvala od přistání ke gate asi 20 minut a to nutno dodat, že jsme parkovali u brány, která je snad nejblíže drahám. Na přestup jsme díky zpoždění měli asi jen hodinu a 30 minut, na cestě zpátky tak snad bude při 4 hodinách větší možnost prozkoumat letiště. My totiž měli i to štěstí, že jsme jej nemuseli nějak složitě procházet. Gate na odlet jsme měli hned naproti. Nicméně dovedu si představit, že lidi co by měli na přestup stejný čas jako my a letěli by z druhé strany letiště, by se pěkně proběhli. Dále pak nutno dodat, že jsme po přistání z Prahy nemuseli na žádnou další bezpečnostní kontrolu, jen jsme ukázali palubní vstupenky na další let. Letiště v Istanbulu je prostorné, je si kde sednout, je se kde najíst, kromě restaurací tu najdete i levné fast foody, i ty lepší dostupné třeba jen v Americe. Doporučil bych tedy přestup v Istanbulu? Pokud máte aspoň 2 hodiny na přestup zcela určitě a pokud máte třeba 4 hodiny, věřte mi, že se nudit nebudete a hlady taky neumřete. Nedovedu si však představit, že bych měl na přestup třeba jen hodinu a musel utíkat na druhou stranu letiště. Nicméně povšiml jsem si takových golfových vozíků co jezdily s lidmi po letišti, třeba vás někde naberou a odvezou rovnou ke gatu. Co bylo též dobré, že všem v letadle ukážou, kde je jejich další gate asi 30 minut před přistáním.

V letadle do Dubaje

Let do Dubaje je o poznání klidnější. Letí převážně businessmani na Airshow a letadlo je zaplněné tak ze 45%. Jsou volná místa na sezení u oken, a ten kdo by se chtěl natáhnout, tak může někde v prostřední řadě. Do Dubaje letíme B789, která byť je novější než A330, tak mě to mrzí, protože A330 postupně mrzí z nebe a míří do Cargo světa, proto doufám, že se mi naskytne příležitost, že se s ní někdy proletím.

V letadle po nástupu opět panuje dobrá nálada a opět nepřekonatelné teplo. Naštěstí oproti jiným aerolinkám B787 od Turkish disponuje kromě světel nad hlavou i osobním větráčkem. Nicméně ten do nastartování nefungoval, takže jsem si stejně moc nepomohl.

Let do Dubaje probíhá přes noc i přesto crew rozdává velice chutnou večeři, její složení je podobné jen kuřecí nahradil výběr mezi těstovinami a hovězími čevabčiči, já se rozhodl pro hovězí a udělal jsem velice dobře, dále pak byla vanilková pěna a jakýsi salátek s rajčaty a okurkou. To jídlo Turkish zkrátka umí. Ti co měli zájem, tak si pak kromě studených nápojů mohli dopřát i teplé nápoje jako je káva a čaj. Možná by bylo dobré napsat, že všechno jídlo a pití je v ceně letenky.

Sedačky jsou o poznání pohodlnější, display novější, letadlo tentokrát disponuje i wifi, která je pro členy klubu miles and smiles úplně zdarma – za to velký palec nahoru. Registrovat se může každý, zcela zdarma. Wifi však po několika minutách spadla, asi tím, že jsme vletěli do prostoru nad Irák. Je to Škoda, ale věřím, že se jedná jen o geolokační problém, nikoliv problém na straně Turkish Airlines.

Displej je očividně nový, funguje krásně plynule, na výběr je však stejný výběr filmů, her a jakékoliv jiné zábavy jako na letu předtím.

Záchody jsou čisté, nicméně neviděl jsem nikoho, že by se o ně během letu staral. Je otázkou, jak by takový záchod po delší době vypadal.

Závěr

Turkish Airlines opravdu potvrdily svůj post nejlepší aerolinky pro Evropu a to zejména díky svému servisu. Pakliže bych měl dát něčemu mínus, byla by to jakási dochvilnost, protože mi přijde, že Turci mají na všechno čas. Složité pojíždění po letišti, zbytečné zpoždění, je to takový šrám na moc hezké věci. Další mínus je poměrně zmatená aplikace do telefonu a online check-in, který se prostě nepovedl. Jinak jsou to samé plusy. Ať už je to stav letadel, přístup posádky, výběr filmů a her, jídlo/pití, čistota a komfort. Otázkou je, vybral bych si Turkish Airlines do budoucna? Určitě ano. Turkish u mě naprosto vyhrávají a to zejména na lety do Asie a Afriky, ale určitě si dovedu představit, zaletět si do Istanbulu jen proto, abych se otočil a mohl letět směrem do Ameriky. Proto pakliže uvidíte nějaké letenky třeba do Vietnamu za 15 tis. S Turkish Airlines, určitě bych neváhal a koupil je, protože se vám to vrátí v opravdu komfortní formě.